42/1989 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních Garance

Dne 21. prosince 1987 byla ve Varšavě podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních.

Se smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 10. března 1989.

Smlouva vstoupí v platnost na základě svého článku 86 dnem 9. dubna 1989. Tímto dnem pozbude platnost Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze 4. července 1961, vyhlášená č. 66/1962 Sb.

Slovenské znění Smlouvy se vyhlašuje současně.^1*) *)

Prezident Československé socialistické republiky

a

Státní rada Polské lidové republiky

vedeni přáním dále rozvíjet přátelské vztahy mezi oběma státy v souladu se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou ze dne 1. března 1967 a

v snaze prohloubit a zdokonalit vzájemné vztahy obou států v oblasti právních styků

se rozhodli uzavřít tuto smlouvu.

K tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:

prezident Československé socialistické republiky

Bohuslava Chňoupka, ministra zahraničních věcí,

Státní rada Polské lidové republiky

Mariana Orzechowského, ministra zahraničních věcí,

(1)  Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako státní občané druhé smluvní strany.

(2)  Státní občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na orgány druhé smluvní strany příslušné ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních, vystupovat před nimi, podávat žádosti a návrhy a vykonávat jiné procesní úkony za stejných podmínek jako státní občané druhé smluvní strany.

(3)  Ustanovení této smlouvy týkající se státních občanů smluvních stran se použijí obdobně i na právnické osoby zřízené podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území mají sídlo.