416/1992 Sb., Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci Garance

Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 6. října 1991 byla v Krakově podepsána Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci.

Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a prezident České a Slovenské Federativní Republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 4. května 1992.

Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 23 odst. 1 dnem 4. května 1992.

České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.

Česká a Slovenská Federativní Republika a Polská republika (dále jen „Smluvní strany”),

rozhodnuty navázat na mnoholetou tradici přátelství, spojující oba státy a jejich národy,

vědomy si potřeby solidarity pro zajištění důstojného místa v Evropě svým národům,

potvrzujíce bezvýhradnou úctu k lidským právům a základním svobodám, zásadám demokracie a právního státu a vyjadřujíce přesvědčení, že jejich dodržování a důsledné naplňování tvoří základ svobody, spravedlnosti a míru,

vycházejíce z významných politických a ekonomických přeměn v Evropě a z bohatých zkušeností evropských států,

přesvědčeny o nutnosti rozšiřování a upevňování solidarity ve prospěch sjednocení Evropy a úzké součinnosti regionů,

řídíce se mezinárodním právem, zejména Chartou Organizace spojených národů a jednajíce v souladu se Závěrečným aktem Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, Pařížskou chartou pro novou Evropu a dalšími dokumenty Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě,

usilujíce o všestranný rozvoj vzájemných vztahů a přátelské spolupráce, založené na zásadách dobrého sousedství,

se dohodly takto:

Smluvní strany budou upevňovat přátelské vztahy, solidaritu a spolupráci a prohlubovat vzájemnou úctu, důvěru a porozumění. Budou rovněž podporovat a koordinovat úsilí o svou plnou účast v institucích integrované Evropy.

(1)  Smluvní strany se budou ve vzájemných vztazích řídit mezinárodním právem, zejména zásadou svrchované rovnosti, územní celistvosti a politické nezávislosti a nevměšování do vnitřních záležitostí.

(2)  Smluvní strany potvrzují v mezinárodních dohodách zakotvené společné státní hranice a jejich neporušitelnost. Nemají vůči sobě žádné územní nároky a takové nároky nebudou vznášet ani v budoucnosti.

(3)  Smluvní strany konstatují, že mnichovská dohoda ze dne 29. září 1938 byla od samého počátku neplatná se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

(1)  Smluvní strany přikládají zvláštní význam vzájemným stykům mezi parlamenty.

(2)  Smluvní strany budou pořádat pravidelné konzultace na…