č. 32/1985 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 18. února 1985
o Úmluvě o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů
Dne 29. října 1971 byla v Ženevě sjednána Úmluva o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů.
Listina o přístupu Československé socialistické republiky k Úmluvě o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů byla uložena u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, dne 5. října 1984.
Při přístupu k Úmluvě bylo učiněno prohlášení k článku 11 odst. 3 Úmluvy, že uvedené ustanovení je v rozporu s Deklarací VS OSN o poskytnutí nezávislosti koloniálním územím a národům, přijatou rezolucí VS OSN č. 1514 (XV) ze dne 14. prosince 1960.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 11 odst. 1 dnem 18. dubna 1973. Pro Československou socialistickou republiku vstoupila Úmluva v platnost v souladu se svým článkem 11 odst. 2 dnem 15. ledna 1985.
Slovenský překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.1)
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
ÚMLUVA
o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů
Smluvní státy,
znepokojeny neustálým růstem nedovoleného rozmnožování zvukových záznamů a škodami, které se v důsledku toho způsobují autorům, výkonným umělcům a výrobcům zvukových záznamů,
přesvědčeny o tom, že ochrana výrobců zvukových záznamů proti takovýmto činům bude prospěšná i výkonným umělcům a autorům, jejichž umělecké výkony a díla jsou na uvedených zvukových záznamech zaznamenány,
oceňujíce práci, kterou v této oblasti vykonala Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu a Světová organizace duševního vlastnictví,
dbajíce o to, aby se žádným způsobem neoslabily již platné mezinárodní smlouvy, zejména aby se žádným způsobem nebránilo širšímu přístupu k Římské úmluvě z 26. října 1961, která poskytuje ochranu výkonným umělcům a rozhlasovým organizacím, jakož i výrobcům zvukových záznamů, se dohodly na tomto:
Článek 1
Pro účely této smlouvy se rozumí
a)
„zvukovým záznamem” každé výlučně sluchem vnímatelné zaznamenání zvuků uměleckého výkonu anebo jiných zvuků,
b)
„výrobcem zvukových záznamů” fyzická nebo právnická osoba, která první zaznamenává zvuky uměleckého výkonu anebo jiné zvuky,
c)
„snímkem” věc obsahující zvuky převzaté přímo nebo nepřímo ze zvukového záznamu a zahrnující všechny zvuky nebo podstatnou část zvuků zaznamenaných na tomto zvukovém záznamu,
d)
„veřejným rozšiřováním” každý čin, kterým jsou snímky zvukového záznamu přímo nebo nepřímo nabízeny široké veřejnosti nebo její části.
Článek 2
Každý smluvní stát se zavazuje ochraňovat výrobce zvukových záznam, kteří jsou příslušníky jiných smluvních států, proti vyhotovení snímků bez souhlasu výrobce a proti dovozu takovýchto snímků, pokud se takové vyhotovení nebo dovoz uskutečňuje za účelem veřejného rozšiřování i proti…
