č. 30/1997 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vydávání
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. března 1978 byl ve Štrasburku přijat Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání.
Jménem České republiky byl Druhý dodatkový protokol podepsán ve Štrasburku dne 18. prosince 1995.
S Druhým dodatkovým protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Evropské úmluvy o vydávání, dne 19. listopadu 1996.
Druhý dodatkový protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 6 odst. 2 dnem 5. června 1983. Pro Českou republiku podle odstavce 3 téhož článku vstoupil v platnost dnem 17. února 1997.
Český překlad Druhého dodatkového protokolu se vyhlašuje současně.
DRUHÝ DODATKOVÝ PROTOKOL
k Evropské úmluvě o vydávání
Členské státy Rady Evropy, signatáři tohoto Protokolu,
přejíce si usnadnit uplatňování Evropské úmluvy o vydávání, sjednané v Paříži dne 13. prosince 1957, (dále jen „Úmluva”) v oblasti fiskálních trestných činů,
považujíce za vhodné doplnit Úmluvu v některých dalších směrech,
se dohodly na následujícím:
HLAVA I
Článek 1
Článek 2 odst. 2 Úmluvy se doplňuje o následující ustanovení:
„Toto právo se vztahuje rovněž na trestné činy, za které může být uložen pouze peněžitý trest.”.
HLAVA II
Článek 2
Článek 5 Úmluvy se nahrazuje následujícími ustanoveními:
„Fiskální trestné činy
1. Vydání ohledně trestných činů souvisejících s daněmi, cly, poplatky a devizovými předpisy bude mezi smluvními stranami povoleno v souladu s touto Úmluvou, jestliže čin, o který se jedná, odpovídá podle právního řádu dožádané strany trestnému činu stejné povahy.
2. Vydání nemůže být odmítnuto pouze z toho důvodu, že právní řád dožádané strany neukládá stejný druh daní nebo cel nebo neobsahuje daně, cla, poplatky nebo devizové předpisy stejného druhu jako právní řád dožadující strany.”.
HLAVA III
Článek 3
Úmluva se doplňuje o následující ustanovení:
„Rozsudky vynesené v nepřítomnosti
1. Žádá-li smluvní strana jinou smluvní stranu o vydání osoby k výkonu trestu nebo ochranného opatření uloženého rozhodnutím vydaným v nepřítomnosti obžalovaného, může dožádaná strana vydání odmítnout, jestliže podle jejího názoru v dotčeném trestním řízení nebyla zajištěna minimální práva obhajoby přiznaná každému obviněnému. Vydání se však povolí, jestliže dožadující strana poskytne pro dožádanou stranu postačující ujištění o tom, že vyžadované osobě zaručí právo na nové trestní řízení, ve kterém budou zajištěna práva obhajoby. Takové rozhodnutí opravňuje dožadující stranu buď k vykonání příslušného rozsudku, jestliže to odsouzený neodmítá, anebo, je-li odsouzený proti výkonu rozsudku, k provedení trestního řízení po jeho vydání.
2. Informuje-li dožádaná strana osobu, o jejíž vydání se žádá, o rozsudku vyneseném proti ní v nepřítomnosti, dožadující strana nebude toto sdělení považovat za formální doručení s příslušnými účinky pro trestní…
