č. 292/1999 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. srpna 1978 byla ve Vídni přijata Vídeňská úmluva o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 30. srpna 1979.
Dne 22. února 1993 Česká republika oznámila generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, depozitáři Úmluvy, že se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky s účinností od 1. ledna 1993 považuje za signatářský stát Vídeňské úmluvy o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám ze dne 23. srpna 1978.
S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky, prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina byla uložena u depozitáře Úmluvy dne 26. července 1999.
Při ratifikaci Úmluvy bylo učiněno následující prohlášení:
„Česká republika prohlašuje podle článku 7 odst. 2 a 3 Vídeňské úmluvy o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám, sjednané dne 23. srpna 1978 ve Vídni, že použije ustanovení Úmluvy na svoji vlastní sukcesi, k níž došlo před vstupem Úmluvy v platnost, vůči signatářským státům, smluvním státům nebo smluvním stranám, které toto prohlášení přijmou.
Česká republika současně prohlašuje, že přijímá prohlášení, které při ratifikaci Úmluvy provedla podle článku 7 odst. 2 a 3 Úmluvy Slovenská republika.”
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 49 odst. 1 dne 6. listopadu 1996. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odstavce 2 téhož článku dne 25. srpna 1999.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
VÍDEŇSKÁ ÚMLUVA
o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám
(23. srpna 1978)
Státy, které jsou stranami této úmluvy,
majíce na zřeteli, že proces dekolonizace přivodil hluboké proměny mezinárodního společenství,
majíce rovněž na zřeteli, že v budoucnu mohou další faktory vést k případům sukcese států,
jsouce přesvědčeny za daných okolností o nezbytnosti kodifikace a pokrokového rozvoje pravidel o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám jako prostředku k zajištění větší právní jistoty v mezinárodních vztazích,
konstatujíce, že zásady svobodného souhlasu, dobré víry a pacta sunt servanda jsou obecně uznávány,
zdůrazňujíce, že trvalé dodržování obecných mnohostranných smluv týkajících se kodifikace a pokrokového rozvoje mezinárodního práva a smluv, jejichž předmět a účel představují zájem mezinárodního společenství jako celku, má zvláštní význam pro posílení míru a mezinárodní spolupráce,
majíce na paměti zásady mezinárodního práva vtělené do Charty Organizace spojených národů, jako jsou zásady rovnoprávnosti národů a práva národů na sebeurčení, svrchované rovnosti a nezávislosti všech států, nevměšování do vnitřních věcí států, zákazu hrozby silou nebo použití síly a všeobecného a účinného dodržování lidských práv a základních svobod pro všechny,
připomínajíce, že Charta Organizace spojených národů požaduje dodržování územní nedotknutelnosti a politické nezávislosti každého státu,
majíce na mysli ustanovení Vídeňské úmluvy o smluvním právu z roku 1969,
… 