253/2010 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 8. července 2010 ve věci návrhu na zrušení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů Garance

Ústavní soud rozhodl dne 8. července 2010 v plénu ve složení z předsedy Pavla Rychetského a soudců Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1 na zrušení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky

1. Navrhovatel se v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky domáhal, aby Ústavní soud vydal nález, kterým zruší § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Aktivní legitimaci dovozoval z § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „zákon o Ústavním soudu”), a s odvoláním na § 71c tohoto zákona označil za účastníka řízení vedle sebe Parlament, prezidenta republiky a vládu (pozn. toto vymezení účastníků řízení je evidentně nesprávné, protože okruh účastníků pro případ, kdy Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů, vymezuje § 69 zákona o Ústavním soudu).

2. V návrhu nejprve navrhovatel stručně popsal vývoj sporu. Konkrétně informoval, že mezitímním rozsudkem ze dne 14. 10. 2004 č.j. 30 C 47/2003-86 ve věci žalobce obchodní společnosti CODUM, s. r. o., proti žalované České republice (za niž jedná Ministerstvo zdravotnictví) rozhodl tak, že nárok uplatněný žalobcem je co do základu důvodný, protože žalobce vykázal zdravotní pojišťovně provedenou péči, avšak pojišťovna podle stanovených limitací na základě příslušných rozhodnutí vlády stanovila hodnotu bodu, kterou limitovala časem a množstvím, a stanovila krácení úhrady za poskytnutou péči při převýšení těchto limitů. Podle názoru navrhovatele vláda při vydání těchto rozhodnutí překročila rámec svého zmocnění vymezeného v § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a tak se dopustila…