232/1998 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o dokladech totožnosti námořníků, 1958 (č. 108) Garance

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. května 1958 byla v Ženevě na 41. zasedání Generální konference Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o dokladech totožnosti námořníků, 1958 (č. 108).

S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky. Prezident republiky Úmluvu ratifikoval.

Ratifikace Úmluvy o dokladech totožnosti námořníků, 1958, Českou republikou byla zapsána generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce dne 6. srpna 1996.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 8 odst. 2 dnem 19. února 1961 a pro Českou republiku vstoupila v platnost v souladu se zněním odstavce 3 téhož článku dnem 6. srpna 1997.

Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně. Do anglického a francouzského znění Úmluvy, jež jsou pro její výklad rozhodná, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Generální konference Mezinárodní organizace práce,

svolaná do Ženevy Správní radou Mezinárodního úřadu práce, a tam se sešla na svém čtyřicátém prvním zasedání dne 29. dubna 1958, a

rozhodnuvši se přijmouti některé návrhy týkající se vzájemného nebo mezinárodního uznávání národních osobních průkazů námořníků, jež jsou sedmým bodem jednacího pořadu zasedání, a

rozhodnuvši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,

přijímá tohoto třináctého května roku tisícího devítistého padesátého osmého tuto úmluvu, která může být nazývána jako Úmluva o dokladech totožnosti námořníků, 1958:

1. Tato úmluva se vztahuje na každého námořníka zaměstnaného v jakékoliv funkci na palubě každé lodi jiné než válečné, která je zapsána na území, pro které platí tato úmluva, a která běžně provozuje námořní plavbu.

2. V případě jakékoliv pochybnosti o tom, zda některé kategorie osob mají být považovány za námořníky pro účel této úmluvy, bude otázka rozhodnuta v každé zemi příslušným úřadem po projednání s příslušnými organizacemi rejdařů a námořníků.

1. Každý člen,¹⁾ pro kterého platí tato úmluva, vystaví každému svému státnímu příslušníku vykonávajícímu povolání námořníka na jeho žádost osobní doklad námořníka odpovídající ustanovením článku 4 této úmluvy. Pokud by však nebylo možné vystavit takový doklad zvláštním kategoriím jeho námořníků, může člen místo toho vystavit pas naznačující, že jeho držitel je námořníkem, a takový pas bude mít pro účel této úmluvy stejné účinky jako osobní doklad námořníka.

2. Každý člen, pro kterého platí tato úmluva, může vystavit osobní doklad námořníka kterémukoliv jinému námořníkovi, který buď koná službu na palubě lodi zapsané na jeho území, nebo je evidován u úřadu práce na jeho území, jestliže o to požádá.

1. Osobní doklad námořníka bude vyhotoven v jednoduché formě z trvanlivého materiálu a upraven tak, aby jakékoliv změny byly snadno zjistitelné.

2. Osobní doklad…