Input:

227/1993 Sb., Sdělení ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném zaměstnávání občanů Garance

č. 227/1993 Sb., Sdělení ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném zaměstnávání občanů
SDĚLENÍ
ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních sděluje, že dne 29. října 1992 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném zaměstnávání občanů.
Se Smlouvou vyslovila souhlas Česká národní rada a předseda vlády České republiky ji v zastoupení prezidenta republiky ratifikoval.
Smlouva na základě svého článku 10 odst. 1 byla prozatímně prováděna od 1. ledna 1993 a vstoupila v platnost dnem 3. května 1993.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném zaměstnávání občanů
Česká republika a Slovenská republika
vedeny přáním rozvíjet hospodářskou spolupráci a umožnit volný pohyb pracovních sil, dohodly se uzavřít Smlouvu o vzájemném zaměstnávání občanů jednoho státu na území druhého státu (dále jen „Smlouva”).
Článek 1
Tato smlouva se vztahuje na občany České republiky s trvalým pobytem v České republice a na občany Slovenské republiky s trvalým pobytem ve Slovenské republice, kteří budou zaměstnáváni na území druhého smluvního státu; zaměstnávání může být uskutečňováno individuálně nebo skupinově.
Článek 2
(1)  Vzájemné zaměstnávání občanů jednoho smluvního státu u zaměstnavatele se sídlem na území druhého smluvního státu (dále jen „vzájemné zaměstnávání”) vychází z právních předpisů platných ve státě, kde je sídlo zaměstnavatele, není-li dále stanoveno jinak.
(2)  Vzájemné zaměstnávání podle této smlouvy nevyžaduje udělení povolení k zaměstnání. Zaměstnavatel má povinnost registrovat občany druhého smluvního státu u územního orgánu práce příslušného podle sídla zaměstnavatele.
(3)  Pracovní povolení se nevyžaduje ani pro zaměstnance,a které zaměstnavatel se sídlem na území jednoho smluvního státu vysílá k výkonu práce na území druhého smluvního státu. Zaměstnavatel je však povinen tyto zaměstnance zaregistrovat u územního orgánu práce příslušného podle místa výkonu práce.
Článek 3
Občané smluvních států mají při vzájemném zaměstnávání právo pobytu po dobu zaměstnání. Povolení k pobytu se uděluje na základě potvrzení zaměstnavatele o přijetí do zaměstnání.
Článek 4
Příspěvek na zaměstnanost při vzájemném zaměstnávání podle této smlouvy odvádí zaměstnavatel podle právních předpisů