221/1998 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Evropské úmluvy o poskytování informací o cizím právu a Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o poskytování informací o cizím právu Garance

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 7. června 1968 byla v Londýně přijata Evropská úmluva o poskytování informací o cizím právu a dne 15. března 1978 ve Štrasburku Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o poskytování informací o cizím právu.

Úmluva a Protokol byly jménem České republiky podepsány ve Štrasburku dne 8. dubna 1998.

Listiny o přijetí Evropské úmluvy o poskytování informací o cizím právu a Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o poskytování informací o cizím právu Českou republikou byly uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy a Protokolu, dne 24. června 1998.

Listina o přijetí Dodatkového protokolu obsahuje prohlášení v souladu s ustanovením článku 5 odst. 1, že Česká republika bude vázána hlavou I Protokolu.

Současně s uložením listin o přijetí bylo depozitáři oznámeno s odvoláním na ustanovení článku 2 odst. 3 Evropské úmluvy o poskytování informací o cizím právu, že přijímajícím a odesílajícím orgánem pro zprostředkování žádostí o informace o cizím právu podle článku 2 odst. 1 a 2 Úmluvy je Ministerstvo spravedlnosti České republiky, mezinárodní odbor.

Evropská úmluva na základě svého článku 17 odst. 2 vstoupila v platnost dnem 17. prosince 1969 a pro Českou republiku v souladu s ustanovením odstavce 3 téhož článku vstoupila v platnost dnem 25. září 1998.

Dodatkový protokol na základě svého článku 7 odst. 1 vstoupil v platnost dnem 31. srpna 1979 a pro Českou republiku vstoupil v platnost v souladu s ustanovením odstavce 2 téhož článku dnem 25. září 1998.

Český překlad Úmluvy a Dodatkového protokolu se vyhlašují současně.

Členské státy Rady Evropy, signatáři této Úmluvy,

s vědomím toho, že cílem Rady Evropy je uskutečňovat těsnější jednotu mezi jejími členy, a

s přesvědčením, že vytvoření systému vzájemné mezinárodní pomoci za účelem usnadnění úkolů justičních orgánů při získávání informací o cizím právu přispěje k dosažení tohoto cíle,

se dohodly následovně:

1. Smluvní strany se zavazují poskytovat v souladu s ustanoveními této Úmluvy informace o svém občanském a obchodním právu, jakož i o řízení v oblasti občanského a obchodního práva a o organizaci svého soudnictví.

2. Dvě nebo více smluvních stran se mohou dohodnout rozšířit rozsah působnosti této Úmluvy na jiné oblasti než uvedené v předchozím odstavci. Text takové dohody je třeba zaslat generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

1. Za účelem provádění této Úmluvy každá smluvní strana zřídí nebo určí jeden orgán (dále jen „přijímající orgán”), který bude pověřen: