č. 183/1999 Sb., Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí
NAŘÍZENÍ VLÁDY
ze dne 28. července 1999,
kterým se mění nařízení vlády č. 62/1994 Sb., poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí
Vláda nařizuje podle § 24 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb. a zákona č. 125/1998 Sb.:
Čl. I
Nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, se mění takto:
1. V § 3 odst. 1 se věta druhá nahrazuje touto větou: „Tato náhrada se poskytuje v měně stanovené v příloze k tomuto nařízení (dále jen „stanovená měna”).”.
2. V § 3 odst. 2 větě první se slova „30 % až 64 %” nahrazují slovy „25 % až 52 %” a věta třetí se nahrazuje touto větou: „Přepočítací relace jsou stanoveny v příloze k tomuto nařízení.”.
3. V § 3 odst. 3 se slova „o 20 %” nahrazují slovy „o 5 % až 20 %”.
4. V § 3 odst. 6 větě první se slova „před nástupem k výkonu práce v zahraničí” zrušují.
5. V § 3 odst. 7 se slova „v místě výkonu práce” zrušují a na konci se doplňuje tato věta: „Pokud zaměstnankyně nebo manželka zaměstnance neodcestuje za účelem porodu do České republiky, může zaměstnavatel zaměstnanci jednorázově zvýšit náhradu podle § 3 odst. 2 až 4, a to až o částku, která odpovídá výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky a zpět.”.
6. V § 5 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu z České republiky a zpět jeho dítěte studujícího na základní nebo střední škole v České republice, a to jedenkrát ročně.”.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
7. V § 5 odst. 4 se slova „1 a 2” nahrazují slovy „1, 2 a 3” a na konci se doplňují tyto věty: „Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k dispozici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy devizového trhu a přepočítací poměry vyhlášené Českou národní bankou a platné v den poskytnutí náhrady.”.
8. V § 6 odstavec 1 zní:
„(1)
Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů spojených s přepravou jeho osobních věcí, popřípadě i osobních věcí jeho rodinných příslušníků do místa výkonu práce a zpět. Způsob přepravy určí zaměstnavatel.”.
9. V § 6 se odstavce 2 a 3 zrušují.
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 2 a 3.
10. V § 6 odst. 2 se slova „odstavců 1 a 2” nahrazují slovy „odstavce 1”.
11. V § 6 odst. 3 se slova „odstavců 1, 2 a 4” nahrazují slovy „odstavců 1 a 2” a na konci se…
