Input:

183/1950 Sb., Zákon o majetku zanechaném na území Československé republiky osobami, které optovaly pro Svaz sovětských socialistických republik a přesídlily na jeho území Garance

č. 183/1950 Sb., Zákon o majetku zanechaném na území Československé republiky osobami, které optovaly pro Svaz sovětských socialistických republik a přesídlily na jeho území
ZÁKON
ze dne 20. prosince 1950
o majetku zanechaném na území Československé republiky osobami, které optovaly pro Svaz sovětských socialistických republik a přesídlily na jeho území.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Tento zákon se vztahuje na úředně sepsaný majetek zanechaný na území Československé republiky osobami, které optovaly pro státní příslušnost Svazu sovětských socialistických republik a přesídlily na jeho území podle smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině ze dne 29. června 1945 č. 186 Sb. z roku 1946 nebo podle dohody ze dne 10. července 1946 o právu opce a vzájemného přesídlení (dále jen „majetek”).
§ 2.
(1)  Majetek přechází dnem soupisu do vlastnictví československého státu, pokud se v § 9 nestanoví jinak.
(2)  Závazky váznoucí na majetku přecházejí na stát do výše jeho obecné ceny.
(3)  Přechod nemovitostí s knihovními právy a závazky na československý stát zapíše soud ve veřejných knihách na návrh okresního národního výboru s odvoláním na tento zákon.
(4)  Správu majetku obstarávají okresní národní výbory podle směrnic, které vydá ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
§ 3.
Majetek, který si stát neponechá přidělí okresní národní výbor jednotným zemědělským družstvům na jejich žádost, a to zemědělský majetek do trvalého užívání, ostatní majetek do vlastnictví.
§ 4.
(1)  Jiný než zemědělský majetek, pokud nebude přidělen jednotným zemědělským družstvům podle § 3, může okresní národní výbor přiděliti dosavadním uživatelům, kteří o to požádají ve lhůtě stanovené okresním národním výborem a prokáží, že jsou československými občany nebo se za ně podle příslušných předpisů považují.
(2)  Nedojde-li k