Input:

16/1979 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Dohodě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Kubánské republiky o bezvízovém styku Garance

č. 16/1979 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Dohodě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Kubánské republiky o bezvízovém styku
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 18. ledna 1979
o Dohodě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Kubánské republiky o bezvízovém styku
Dne 8. srpna 1978 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Kubánské republiky o bezvízovém styku. Dohoda na základě svého článku 13 vstoupila v platnost dnem 22. listopadu 1978.
České znění Dohody se vyhlašuje současně.
 
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
 
DOHODA
mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Kubánské republiky o bezvízovém styku
Vláda Československé socialistické republiky a vláda Kubánské republiky,
vedeny přáním prohlubovat nadále bratrské vztahy mezi oběma státy a usnadňovat státním občanům jednoho státu všestranné poznávání socialistických vymožeností, dějin a kultury druhého státu,
se rozhodly zrušit vízovou povinnost pro cesty státních občanů obou států a dohodly se takto:
Článek 1
Státní občané smluvních stran jsou osvobozeni od vízové povinnosti v rozsahu a za podmínek stanovených v této dohodě.
Článek 2
(1)  Státní občané jedné smluvní strany, kteří mají trvalé bydliště na jejím státním území nebo na státním území jiného socialistického státu a jsou držiteli některého z platných cestovních dokladů, uvedených v Příloze k této dohodě, mohou cestovat bez víz druhé smluvní strany na její státní území za účelem přechodného pobytu nebo průjezdu.
(2)  Státní občané jedné smluvní strany, kteří mají trvalé bydliště na státním území států neuvedených v odstavci 1 tohoto článku, jsou při průjezdu státním územím druhé smluvní strany do státu, jehož jsou státními občany, osvobozeni od vízové povinnosti. Zmíněný průjezd musí být uskutečněn ve lhůtě stanovené právními předpisy té smluvní strany, jejímž územím se má uskutečnit.
Článek 3
(1)  Doba pobytu státních občanů jedné smluvní strany na státním území druhé smluvní strany nesmí přesahovat při cestách uskutečňovaných podle odstavce 1 článku 2 této dohody dobu třiceti dnů ode dne překročení státních hranic.
(2)  Příslušné orgány přijímajícího státu mohou v odůvodněných případech prodloužit dobu pobytu v rámci platnosti cestovního dokladu, nejdéle však na dobu šesti měsíců, včetně prodloužení. V případě neplatnosti cestovního dokladu lze pobyt prodloužit jedině tehdy, jestliže diplomatická mise nebo konzulární úřad státu, jehož je osoba státním občanem, obnoví platnost dokladu. Souhlas k prodloužení pobytu se uděluje bezplatně.
(3)  Státní občané jedné smluvní strany, kteří cestují služebně na území druhé smluvní strany, mohou pobývat na jejím státním území po dobu svého služebního přidělení. Toto ustanovení se vztahuje i na členy jejich rodin, kteří je doprovázejí.
Článek 4
Státní občané jedné mluvní strany, kteří mají trvalé bydliště na státním území druhé smluvní strany, mohou cestovat do státu, jehož jsou státními občany, bez víz státu, na jehož státním území mají trvalé