č. 16/1969 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o tranzitním obchodu vnitrozemských států
VYHLÁŠKA
ministerstva zahraničních věcí
ze dne 27. prosince 1968
o Úmluvě o tranzitním obchodu vnitrozemských států
Dne 8. července 1965 byla v New Yorku sjednána Úmluva o tranzitním obchodu vnitrozemských států.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 10. prosince 1965.
President republiky Úmluvu ratifikoval a ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 8. srpna 1967.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 20 odst. 1 dnem 9. června 1967. Pro Československu socialistickou republiku vstoupila v platnost podle článku 20 odst. 2 dnem 7. září 1967.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ověřená kopie Úmluvy je uložena v archivu ministerstva zahraničních věcí.
Ministr:
v.z. Ing. Kohout v. r.
ÚMLUVA
o tranzitním obchodu vnitrozemských států
Preambule
Členské státy této Úmluvy
připomínajíce, že článek 55 Charty Spojených národů žádá, aby Spojené národy vytvářely co nejpříznivější podmínky pro hospodářský pokrok a řešení mezinárodních hospodářských problémů,
konstatujíce, že rezoluce Valného shromáždění č. 1028 (XI) o vnitrozemských zemích a rozšíření mezinárodního obchodu, která uznávajíc „ potřebu vnitrozemských zemí mít přiměřené možnosti průjezdu má-li se podpořit mezinárodní obchod” vybízí vlády členských států „ aby plně uznaly potřeby vnitrozemských členských států v oblasti tranzitního obchodu a v důsledku toho jim poskytly v tomto ohledu přiměřené možnosti podle mezinárodního práva a praxe, majíce na mysli budoucí potřeby vyplývající z ekonomického rozvoje vnitrozemských zení”.
připomínajíce článek 2 Úmluvy o volném moři, v němž se praví, že vzhledem k tomu, že volné moře je otevřeno všem státům, nemůže si žádný stát činit platné nároky, že podrobí jakoukoliv jeho část své suverenitě, a článek 3 řečené Úmluvy, který zní:
„1. Aby mohly požívat svobody moře za stejných podmínek jako pobřežní státy, mají vnitrozemské státy mít volný přístup k moří. Za tím účelem poskytnou státy ležící mezi mořem a vnitrozemským státem ve společné dohodě s ním a v souladu s platnými mezinárodními úmluvami;
a)
vnitrozemskému státu svobodný průjezd svým územím na základě reciprocity:
b)
lodím plujícím pod vlajkou tohoto státu stejné zacházení jako vlastním lodím nebo lodím kteréhokoliv jiného státu, pokud jde o přístup do námořních přístavů a jejich používání.
2. Státy ležící mezi mořem a státem vnitrozemským budou řešit na základě společné dohody s tím, a berouce v úvahu práva pobřežního nebo tranzitního státu a zvláštní podmínky vnitrozemského státu, všechny otázky týkající se svobody tranzitu a rovného nakládání v přístavech v případě, že tyto státy by již nebyly smluvními stranami platných mezinárodních úmluv”.
potvrzujíce dále uvedené zásady přijaté Konferencí Spojených národů o obchodu a rozvoji s tím, že tyto zásady spolu navzájem souvisejí, a že každá z nich má být vykládána v závislosti na ostatních:
První zásada
Uznání práva každého vnitrozemského státu na…
