č. 15/1980 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 23. listopadu 1979
o Úmluvě o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků
Dne 14. listopadu 1970 byla v Paříži na šestnáctém zasedání Generální konference Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu přijata Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků.
Listina o přístupu Československé socialistické republiky byla uložena u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, depozitáře Úmluvy, dne 14. února 1977. Úmluva vstoupila na základě svého článku 21 v platnost dne 24. dubna 1972 a pro Československou socialistickou republiku dne 14. května 1977.
Český překlad textu Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
ÚMLUVA
o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků
Generální konference Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, která se sešla na svém šestnáctém zasedání v Paříži od 12. října do 14. listopadu 1970,
připomínajíc význam ustanovení Deklarace zásad mezinárodní kulturní spolupráce, přijaté Generální konferenci na jejím čtrnáctém zasedání,
soudíc, že výměna kulturních statků mezi zeměmi k vědeckým, kulturním a výchovným účelům prohlubuje poznání lidské civilizace, obohacuje kulturní život všeho lidu a vzbuzuje vzájemnou úctu a vážnost mezi národy,
soudíc, že kulturní statky tvoří jeden ze základních prvků civilizace a národní kultury a že jejich skutečnou hodnotu lze ocenit jen tehdy, jestliže jsou co nejúplněji známy jejich původ, historie a tradiční prostředí,
soudíc, že povinností každého státu je chránit kulturní statky na svém území proti nebezpečí krádeže, tajných vykopávek a nezákonného vývozu,
soudíc, že k odvrácení tohoto nebezpečí je nezbytné, aby si každý stát stále více uvědomoval své morální povinnosti jak vůči vlastnímu kulturními dědictví, tak i vůči kulturnímu dědictví všech národů,
soudíc, že muzea, knihovny a archívy, jakožto kulturní instituce, by měly dbát o to, aby jejich sbírky byly zřizovány v souladu s všeobecně uznávanými mravními zásadami,
soudíc, že nedovolený dovoz, vývoz a převod vlastnictví kulturních statků brání porozumění mezi národy, které má UNESCO podporovat mezi jiným tím, že k tomu účelu doporučuje zúčastněným státům odpovídající mezinárodní úmluvy,
soudíc, že ochrana kulturního dědictví může být účinná jen tehdy, je-li organizována v národním i v mezinárodním měřítku a že vyžaduje úzkou spolupráci mezi státy,
berouc v úvahu, že Generální konference UNESCO přijala v roce 1964 doporučení s tímto cílem,
majíc před sebou další návrhy na opatření k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků, jež jsou jako bod 19 na pořadu jednání zasedání,
poté, co rozhodla na svém patnáctém zasedání, že…
