14/1974 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem Garance

Dne 15. dubna 1958 byla v Haagu sjednána Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem.

Listina o přístupu Československé socialistické republiky k Úmluvě byla uložena dne 24. září 1970 u nizozemského ministerstva zahraničních věcí, depozitáře Úmluvy.

Ve smyslu ustanovení svého článku 17 vstoupila Úmluva v platnost mezi Československou socialistickou republikou a dále uvedenými státy:

Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.

Signatární státy této úmluvy

vedeny snahou o přijetí společných ustanovení upravujících uznání a vykonatelnost rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, rozhodly se uzavřít k tomu účelu úmluvu a dohodly se na následujících ustanoveních:

Účelem této úmluvy je zajistit ve vztazích mezi smluvními státy vzájemné uznání a výkon rozhodnutí o žalobách mezinárodní nebo vnitrostátní povahy, jejichž předmětem je nárok manželského, nemanželského nebo osvojeného dítěte na výživné, pokud toto dítě neuzavřelo manželství a nedosáhlo věku 21 let.

Obsahuje-li rozhodnutí ustanovení, týkající se jiné věci než vyživovací povinnosti, omezuje se účinnost této úmluvy na vyživovací povinnost.

Tato úmluva se nevztahuje na rozhodnutí o výživném mezi příbuznými v pobočné linii.

Rozhodnutí o výživném vydaná v jednom ze smluvních států se uznávají a prohlašují za vykonatelná v ostatních smluvních státech bez věčného přezkoumání, jestliže:

1. orgán, který vydal rozhodnutí, byl podle této úmluvy příslušným;

2. žalovaná strana byla podle práva státu, jehož orgán o věci rozhodl, řádně předvolána nebo zastoupena; uznání a vykonatelnost je však možno odepřít, jde-li o rozhodnutí, vydaná pro zmeškání, jestliže orgán vykonávající rozhodnutí dojde s přihlédnutím ke všem okolnostem případu k názoru, že zmeškavší strana bez svého zavinění o řízení nevěděla nebo se v něm nemohla hájit;

3. ve státě, kde bylo vydáno, rozhodnutí nabylo právní moci; předběžně vykonatelná rozhodnutí a prozatímní opatření budou však orgánem výkonu rozhodnutí prohlášena za vykonatelná, i když je možno proti nim podat opravný prostředek, jestliže obdobná rozhodnutí mohou být vydávána a vykonávána ve státě, jehož orgán rozhodnutí vydal;

4. rozhodnutí neodporuje jinému rozhodnutí, které bylo vydáno v téže věci a mezi týmiž stranami ve státě, kde je nárok uplatňován; uznání a výkon mohou být odepřeny, jestliže před vydáním rozhodnutí bylo ve státě, v němž je nárok uplatňován, zahájeno řízení…