č. 131/1976 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 23. srpna 1976
o Úmluvě o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití
Dne 1. června 1970 byla v Haagu na XI. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém sjednána Úmluva o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v Haagu dne 6. února 1975.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval s výhradou k článku 19 odst. 1, podle níž si Československá socialistická republika vyhrazuje právo neuznat rozvod nebo zrušení manželského soužití mezi dvěma manžely, kteří v době rozhodnutí byli výlučně jejími státními občany, postupovalo-li se podle práva jiného než toho, které určuje československé mezinárodní právo soukromé, pokud by postup podle tohoto práva nevedl k témuž výsledku, jako kdyby se postupovalo podle uvedeného právního řádu, a s výhradou k článku 24, podle níž se Úmluva nebude vztahovat na rozvody nebo na zrušení manželského soužití, k nimž došlo před vstupem Úmluvy v platnost pro Československou socialistickou republiku.
Ratifikační listina Československé socialistické republiky byla uložena u ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království, depozitáře Úmluvy, dne 12. května 1976.
Úmluva vstoupila pro Československou socialistickou republiku v platnost na základě svého článku 27 odst. 2 dnem 11. července 1976.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
ÚMLUVA
o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití
Smluvní státy této úmluvy,
přejíce si usnadnit uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití, ke kterým došlo na jejich území, rozhodly se uzavřít za tím účelem Úmluvu a dohodly se na těchto ustanoveních:
Článek 1
Tato Úmluva se vztahuje na uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití v jednom smluvním státě, k nimž došlo v druhém smluvním státě v důsledku soudního nebo jiného v tomto státě úředně uznaného řízení, a které tam mají zákonnou platnost.
Úmluva se nevztahuje na výroky o vině, ani na jiné vedlejší výroky uvedené v rozhodnutí o rozvodu nebo zrušení manželského soužití, zejména se nevztahuje na výrok o peněžitých závazcích nebo péči o děti.
Článek 2
Pokud z jiných ustanovení této Úmluvy nevyplývá něco jiného, budou tyto rozvody a zrušení manželského soužití uznávány ve všech smluvních státech, jestliže ve státě, ve kterém byl podán návrh na rozvod nebo zrušení manželského soužití ke dni podání žádosti:
1.
měl odpůrce své bydliště, nebo
2.
navrhovatel tam měl své bydliště a mimo to byla splněna jedna z těchto podmínek:
a)
toto bydliště nebylo kratší než 1 rok před podáním návrhu;
b)
manželé tam měli poslední společné bydliště, nebo
3.
oba manželé byli příslušníky tohoto státu, nebo
4.
navrhovatel byl příslušníkem tohoto státu a mimo to byla splněna jedna z těchto podmínek:
a)
navrhovatel tam měl své bydliště, nebo
b)
tam měl své bydliště nepřetržitě po dobu jednoho roku alespoň…
