č. 130/1976 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o právu použitelném pro dopravní nehody
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 23. srpna 1976
o Úmluvě o právu použitelném pro dopravní nehody
Dne 4. května 1971 byla v Haagu na XI. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém sjednána Úmluva o právu použitelném pro dopravní nehody.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v Haagu dne 6. února 1975.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina Československé socialistické republiky byla uložena u ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království, depozitáře Úmluvy, dne 12. května 1976.
Úmluva vstoupila pro Československou socialistickou republiku v platnost na základě svého článku 17 odst. 2 dnem 11. července 1976.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
ÚMLUVA
o právu použitelném pro dopravní nehody
Smluvní státy této Úmluvy
přejíce si stanovit společnou úpravu o právu rozhodném pro občanskoprávní mimosmluvní odpovědnost z dopravních nehod, rozhodly se uzavřít za tím účelem úmluvu a dohodly se na těchto ustanoveních:
Článek 1
Tato Úmluva určuje právo rozhodné pro občanskoprávní mimosmluvní odpovědnost z dopravních nehod bez ohledu na způsob řízení při jejím uplatnění.
Pro účely této Úmluvy se považuje dopravní nehodu nehoda, na níž se podílí jedno nebo více vozidel bez ohledu, zda jsou poháněna motorem či nikoliv, a jež souvisí s dopravou na veřejných silnicích, na pozemcích přístupných veřejnosti nebo na soukromých pozemcích, na něž mají právo přístupu určité osoby.
Článek 2
Tato Úmluva se nevztahuje
1.
odpovědnost výrobců, prodávajících nebo opravců vozidel;
2.
na odpovědnost vlastníka dopravní cesty nebo jiné osoby, která je povinna zajistit udržování cesty nebo bezpečnost jejich uživatelů;
3.
na odpovědnost třetích osob s výjimkou odpovědnosti vlastníka a provozovatele vozidla;
4.
na postih mezi odpovědnými osobami;
5.
na postih a přechod práv týkajících se pojistitelů;
6.
na žaloby a postihy náležející sociálně zajišťujícím a podobným institucím nebo veřejným automobilovým fondům nebo proti nim a na jakékoliv vyloučení odpovědnosti stanovené právem, jímž se tyto instituce spravují.
Článek 3
Rozhodným právem jsou vnitřní předpisy státu, na jehož území došlo k nehodě.
Článek 4
Pokud nevyplývá z článku 5 něco jiného, jsou stanoveny tyto výjimky z ustanovení článku 3:
a)
Účastní-li se na nehodě pouze jedno vozidlo, jež je registrováno v jiném státě, než kde došlo k nehodě, jsou rozhodné vnitřní předpisy státu registrace pro určení odpovědnosti
-
ve vztahu k řidiči, vlastníku nebo jiné osobě, mající právo k vozidlu, bez ohledu na jejich bydliště,
-
ve vztahu k postižené osobě, kterou je cestující, jehož bydliště je v jiném státě, než kde došlo k nehodě,
-
ve vztahu k postižené osobě nacházející se mimo vozidlo v místě nehody, jestliže má bydliště ve státu registrace.
V případě, že jsou postiženy dvě osoby nebo více osob, určí se rozhodné právo pro každou z nich…
