Input:

120/1984 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Dohodě o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu a Protokolu k ní Garance

č. 120/1984 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Dohodě o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu a Protokolu k ní
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 20. srpna
o Dohodě o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu a Protokolu k ní
Dne 12. dubna 1979 byla v Ženevě sjednána Dohoda o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu a dne 1. listopadu 1979 byl v Ženevě sjednán Protokol k Dohodě o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu.
Jménem Československé socialistické republiky byly Dohoda i Protokol podepsány v Ženevě dne 2. dubna 1984.
S Dohodou i Protokolem vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky je ratifikoval. Ratifikační listina byla uložena u depozitáře, kterým je generální ředitel Smluvních stran Všeobecné dohody o clech a obchodu, dne 28. května 1984.
Dohoda i Protokol vstoupily v platnost dnem 1. ledna 1981. Pro Československou socialistickou republiku vstoupily v platnost dnem 27. června 1984.
Český překlad Dohody i Protokolu se vyhlašuje současně.
 
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
 
DOHODA
o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu
Všeobecný úvodní komentář
1. Prvotním základem pro celní hodnotu podle této Dohody je „převodní hodnota”, definovaná v čl. 1. Článek 1 nutno číst spolu s článkem 8, který stanoví mezi jiným úpravy skutečně placených cen nebo cen, které mají být zaplaceny v případech, kdy určité zvláštní prvky, jež se považují za součást hodnoty pro celní účely, připadají k tíži kupujícího, ale nejsou zahrnuty do ceny skutečně placené nebo která má být zaplacena za dovážené zboží. Článek 8 také zajišťuje, aby do převodní ceny byla zahrnuta určitá plnění kupujícího ve prospěch prodávajícího, která mohou mít spíše povahu zboží nebo služeb než formu peněz. Články 2 až 7 včetně stanoví metody stanovení celní hodnoty, pokud nemůže být určena podle ustanovení čl. 1.
2. Nemůže-li být celní hodnota určena podle ustanovení článku 1, mělo by normálně dojít ke konzultaci mezi celní správou a dovozcem aby se dospělo k podkladu pro hodnotu podle ustanovení článků 2 nebo 3. Může se např. stát, že dovozce má informace o celní hodnotě stejného nebo podobného zboží, které celní správa v místě dovozu v dané době právě nemá. Nebo naopak, celní správa může mít informace o celní hodnotě stejného nebo podobného zboží, k nimž dovozce nemá snadný přístup. Konzultace mezi oběma stranami umožní výměnu informací při zachování požadavků obchodního tajemství za účelem určení vhodného základu hodnoty pro celní účely.
3. Články 5 a 6 poskytují dvě základny pro určení celní hodnoty, nemůže-li být stanovena na základě převodní hodnoty dováženého zboží nebo stejného nebo podobného dováženého zboží. Podle 1. odstavce článku 5 se celní hodnota určuje na základě ceny, za kterou se zboží prodává ve stavu, v jakém bylo dovezeno, kupujícímu, který není ve spojení s prodávajícím v zemi dovozu. Dovozce má též právo, jestliže o to požádá, aby ustanovení článku 5 byla použita pro určení hodnoty