č. 114/2024 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy o vydávání mezi Českou republikou a Austrálií
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
o sjednání Smlouvy
o vydávání mezi Českou republikou a Austrálií
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. února 2022 byla v Canbeře podepsána Smlouva o vydávání mezi Českou republikou a Austrálií.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Smlouva vstoupí v platnost na základě svého článku 22 odst. 1 dne 1. července 2024. České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
v z. JUDr. Smolek, Ph.D., LL.M., v. r.
vrchní ředitel sekce právní a konzulární
SMLOUVA O VYDÁVÁNÍ MEZI ČESKOU REPUBLIKOU
A AUSTRÁLIÍ
Česká republika a Austrálie (dále jen „smluvní státy”)*
VEDENY SNAHOU prohloubit a usnadnit své právní vztahy a přejíce si přispívat k potlačování zločinnosti.
SE DOHODLY na následujícím:
ČLÁNEK 1
POVINNOST VYDÁVAT
Smluvní státy se zavazují vzájemně si vydávat v souladu s ustanoveními a podmínkami uvedenými v této smlouvě osoby, proti kterým vedou příslušné orgány dožadujícího státu trestní stíhání pro trestný čin podléhající vydání, nebo které jsou vyžadovány těmito orgány k uložení nebo výkonu trestu pro trestný čin podléhající vydání.
ČLÁNEK 2
TRESTNÉ ČINY PODLÉHAJÍCÍ VYDÁNÍ
1.
Pro účely této smlouvy se trestnými činy podléhajícími vydání rozumí činy, za které lze uložit podle právních řádů obou smluvních států trest odnětí svobody, jehož horní hranice je nejméně jeden rok, nebo trest přísnější. Týká-li se žádost o vydání osoby, jež byla uznána vinnou takovým trestným činem a jejíž vydání se žádá pro výkon trestu odnětí svobody, vydáni se povolí, jen pokud z takového trestu zbývá vykonat nejméně šest měsíců.
2.
Zahrnuje-li žádost o vydání několik samostatných trestných činů, z nichž za každý lze podle práva dožadujícího i dožádaného státu uložit trest odnětí svobody, ale z nichž některý nesplňuje podmínku zákonem stanoveného nebo nevykonaného trestu, dožádaný stát může povolit vydání i pro tyto trestné činy v souladu se svým právním řádem.
3.
Pro účely tohoto článku při určení, zda čin je činem trestným podle právních řádů obou smluvních států:
a)
nezáleží na tom, zda právní řády smluvních států posuzují jednání nebo opomenutí naplňující znaky tohoto trestného činu v rámci stejné kategorie trestných činů nebo označují trestný čin stejnou terminologií; a
b)
je třeba vzít v úvahu jednání a opomenuti připisované osobě, jejíž vydání je žádáno, jako celek bez ohledu na to, zda se podle právních řádů smluvních států znaky skutkových podstat trestného činu liší.
4.
Žádá-li se o vydání osoby pro trestný čin proti právním předpisům týkajícím se daní, cel, devizové kontroly nebo jiné fiskální záležitosti, vydání nemůže být odmítnuto z toho důvodu, že právní řád dožádaného státu neukládá stejný druh daně nebo poplatku nebo nemá stejnou daňovou, poplatkovou, celní nebo devizovou úpravu jako právo dožadujícího státu.
5.
Pokud byl trestný čin, pro který se vydání žádá, spáchán mimo území dožadujícího státu, vydání může být…
