102/1983 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Řeckou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních Garance

Dne 22. října 1980 byla v Athénách podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Řeckou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních.

Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 16. června 1983.

Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 49 odstavce 2 dnem 16. července 1983. Tímto dnem pozbývají platnosti Úmluva mezi Republikou československou a Republikou řeckou o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, jakož i ve věcech pozůstalostních ze 7. dubna 1927, vyhlášená č. 40/1929 Sb., Úmluva mezi Republikou československou a Republikou řeckou o uznání a výkonu soudních rozhodnutí ze 7. dubna 1927, vyhlášená č. 41/1929 Sb., a Úmluva o vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních mezi Republikou československou a Republikou řeckou ze 7. dubna 1927, vyhlášená č. 42/1929 Sb.

Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně.

Prezident Československé socialistické republiky a prezident Řecké republiky

vedeni snahou dále rozvíjet přátelské vztahy a spolupráci mezi oběma státy a vedeni přáním upravit po vzájemné dohodě právní pomoc v oblasti práva občanského a trestního,

se rozhodli uzavřít tuto smlouvu a za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:

Prezident Československé socialistické republiky

Jeho Excelenci Andreje Barčáka, ministra zahraničního obchodu,

Prezident Řecké republiky

Jeho Excelenci Constantina Mitsotakise, ministra zahraničních věcí,

kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:

(1)  Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní občané.

(2)  Občané jedné smluvní strany mohou vystupovat před orgány druhé smluvní strany činnými v občanských a trestních věcech. Mohou před těmito orgány hájit svá práva, podávat žádosti, návrhy na zahájení řízení a opravné prostředky za stejných podmínek jako občané této smluvní strany.

(3)  Ustanovení této smlouvy o občanech smluvních stran se vztahují přiměřeně také na právnické osoby zřízené podle právního řádu jedné ze smluvních stran, které mají své sídlo na území této smluvní strany.

(1)  Justiční orgány smluvních stran si…